Kůže nebo textil? – Chrániče

Mít dobré oblečení ve smyslu kvalitního textilu je věc jedna. Kvalitní textil slouží především proti prodření. Švihnout kolenem do asfaltu není nic moc extra zážitek a žádný textil vám ho nevylepší. Proto máme obvykle na takovýchto místech chrániče.
Stejně jako u svrchních materiálů, i v případě chráničů nás EU vede za ruku a říká, jak to máme dělat. K tomu nám připravila rozličné normativy. Pro běžné civilní nezávodní použití existují dva zásadní předpisy, pod čísly EN-1621-1 a EN-1621-2. Ty bývají občas aktualizovány a norma je doplněna rokem poslední aktualizace. Např. tedy EN-1621-1:2014

EN-1621-1 – chrániče ramen, loktů, boků a kolen

Tato norma stanovuje rozsah a úroveň ochrany pro ramena, lokty, boky (kyčle) a kolena. Úroveň ochrany se testuje tak, že 2,5 kg těžké závaží spadne na vzorek materiálu o rozměrech 80 x 40 mm, položený na kouli o poloměru 50 mm. Aby materiál vyhověl, musí v sérii devíti testů přenést na kouli maximální sílu do 50 kN, přičemž během oněch devíti testů musí být průměrná síla ne vyšší než 35 kN.

Z tohoto je jasné, že norma EN-1621-1 (Level 1) je natolik benevolentní, že ji splní třeba i „plastový kelímek na burizony.“ Názorně to je vidět i na chráničích, které vyndáte z levné bundy. Jsou to opravdu doslova hrníčky na burizony s nápisem EN-1621-1.
Lidem začalo být později jasné, že 50 kN je naprosto nedostatečná hodnota, a také že je potřeba podpořit progresivní know-how. Proto byl v roce 2012 pro normu EN1621-1 ustanoven Level 2 – tedy přísnější norma, která otevírá prostor pokročilým materiálům. Level 2 snižuje přenesenou sílu z 50 kN na 30 kN a z 35 kN na 20 kN.

S jakými materiály pro chrániče se můžeme setkat?

Vrstvená tvrzená pěna: obvykle 3-4 slabé vrstvy tvrzené pěny vystřižené do požadovaného tvaru. Každá vrstva má rozdílné vlastnosti, aby se celek navzájem doplňoval. V případě vysoké síly nárazu se vrstvy od sebe odtrhnou, kloužou po sobě a snaží se tím přenést sílu nárazu do smyku jednotlivých vrstev.
Paměťová pěna: pěna s uzavřenými buňkami, která se po dopadu vrátí nazpátek do původního tvaru. Protože jsou buňky pěny uzavřené, vzduch v nich působí jako tlumič nárazu.
Silikon: gelové chrániče, které se vyrábí v různých úrovních hustoty. Často se používají pro chrániče „blízké k tělu.“
Tvrdý plast: se často používá jako svrchní vrstva, doplněný nejčastěji tvrzenou pěnou, měkčeným polyuretanem, nebo paměťovou hmotou mezi plastem a tělem pilota.
Viscoelastic: Materiál pocitově gelového skupenství. Je to obecné označení vlastnosti materiálu, ze kterého se vyrábějí pokročilé chrániče. Aktuálně je to nejčastěji používaný materiál velmi kvalitních výrobců chráničů. Viscoelastická hmota je složena z řetězců polymerů, které se při dopadu nárazu natáhnou. Poté odčerpají tepelnou energii svého okolí a navrátí se do původního tvaru. Všechno v řádu setin sekundy. Pokud na ni tlačíte pomalu, ochotně mění svůj tvar. Jakmile se na ní působí rázově, vrací se do svého tvaru téměř okamžitě.
Viscoflex: jeden z obchodních názvů výše uvedeného viscoelastického materiálu. Najdeme u Safe-Tecu.
Steadyflex: hybridní materiál měkčeného polyuretanu. Tvrzená PU pěna s uzavřenými buňkami. Bez paměťového efektu. Najdeme třeba u Safe-Tecu.
NeT: opět viscoelastický materiál, označuje ho tak Forcefield.
D3O: výrobce materiálu i chráničů jako takových. D3O se vrylo do paměti jako synonymum kvalitního viscoelastického materiálu. Ten používají i někteří další výrobci protektorů.
Nitrex: Polyvinylchlorid– nitril. Pevnější materiál na svrchní části chráničů. Na spodní části chráničů se opět můžeme setkat s měkčeným polyuretanem nebo pěnou.
RPT: zkratka Repeat Performance Technology - Elastický materiál vyšší tvrdosti. Používá se jak tlumič nárazu obvykle v sendviči mezi pevnějšími materiály. Najdeme u Forcefield.
Core-Comp: sendvič vrstev z gumové pěny a pěnového polystyrenu.
Armourgel: hybrid viskoelastického materiálu s krystalickou strukturou „tajemného nanomateriálu“ pohlcující energii nárazu. Složení není uveřejněné, ale chrániče mají při stejném účinku až třetinovou tloušťku. Chrániče budoucnosti.
Nyuopoly: materiál budoucnosti z „kovové pěny“. Vzorky jsou již k dispozici, ale ještě to nějaký rok potrvá než se rozšíří mezi veřejnost.

V našich končinách se nejčastěji s těmito materiály setkáte u chráničů značky D3O, SAS-TEC, EXE-TEC, Rukka, Safe Tech, Forcefield, Knox, Tryonic.

Chování materiálu ze kterého jsou vyrobeny chrániče D3O:

 

Vzrůstající kvalita s časem

Někteří výrobci jdou ještě dál nad normu 1621. Například Knox prodává kolenní, loketní a ramenní protektory Knox Extreme z viscoelastického materiálu s naměřenou maximální energií 7,2 kN v rozsahu -20 až +40 stupňů Celsia. Z dalších výrobců překračující Level 2 jsou Forcefield, SAS-Tec, italský Safe-Tech. Občas se můžete dopátrat, o kolik % normu překračují, nebo v absolutních číslech jakých dosahují hodnot.
U celé problematiky chráničů je ovšem mnoho ALE. Jedno z nich je, za jakých podmínek splňují uvedené chrániče a materiály svoji ochrannou funkci. Se vzrůstající teplotou se molekuly pohybují rychleji a materiály měknou. Ne všichni výrobci jsou schopni doložit, že jejich chrániče splňují normy za běžných motorkářských teplot. Ba naopak – většina to bohužel nespňuje. Aby se běžných uživatel dopátral za jakých podmínek chránič splňuje, mají výrobci nařízeno protektory vybavovat štítkem. A jak je vidět na obrázcích níže, ani renomovaná značka a materiály nejsou vždy schopni vám zajistit dostatečnou ochranu za běžných podmínek.

Pro chrániče ramen, loktů, boků a kolen si pohlídejte:

1. Jakou úroveň ochrany chránič splňuje.
2. V jakém rozmezí teplot splňuje chránič danou normu.
3. Kolik kN chránič přenese na tělo.
4. Je chránič certifikován (CE certified) zkušebnou, testován (CE tested) výrobcem, aby plnil normu, nebo chránič odpovídá normě? Mezi těmito pojmy je obrovský rozdíl. Kupujte chrániče, které jsou označeny „CE Approved“.
5. Chránič by měl splňovat normou dané hodnoty v rozsahu běžných teplot, nikoliv pouze při pokojové teplotě. Dbejte, aby měl štítek vyplněny všechny kolonky. Co není vyplněno, to nesplňuje.

Další veliké ALE spočívá ve faktu, že spousta i renomovaných výrobců oblečení dává do svého oblečení zcela nedostačující a podřadné chrániče. A stává se to i u velmi drahých modelů. Podle pravidla, co oči nevidí, srdce nebolí. Při koupi bundy nebo kalhot dbejte na to, aby byly již od výrobce vybaveny kvalitními chrániči. Pokud nejsou, nešetřete a chrániče si dokupte zvlášť.
Zásadním faktem totiž je to, že v celém segmentu neexistuje žádná kontrola. Kvalitu chráničů a plnění norem vůbec nikdo nekontroluje, výrobcům stačí jen vydat Prohlášení o shodě s normou a tím pro ně všechno končí.
Někteří menší výrobci jako například 4SR si na bezpečnosti velmi zakládají a když si koupíte kvalitní bundu, výrobce vám je schopen dodat certifikát o použitém svrchním materiálu i o použitých chráničích. Nápis Cordura neznamená, že bunda musí být z Cordury – ten nápis vám v Sialkotu našijí za příplatek pár centů. Stejně tak je to i s chrániči. Výrobce by měl být schopen zákazníkovi doložit certifikát o použitých chráničích.

EN-1621-2:2010 – chrániče páteře

Tato norma je ve způsobu testování velmi podobná normě 1621-1. V úvodu této normy jsou vysvětlivky, kdy se statisticky dává na vědomí, že 13 % všech nehod končí úrazem páteře. 0,8 % nehod končí frakturou obratle a v 0,2 % případů končí lidé na vozíku. A to v případě, že je nehoda bez chrániče páteře. Použití chrániče páteře by mělo snížit riziko o dalších 50 %.
Používá se jen jiný typ a tvar testovací hlavice a materiál musí utlumit jiné síly. Aktuálně existují také dva levely:
Level 1: průměrná síla dopadu v devíti testech nesmí přesáhnout 18 kN, maximálně však 24 kN
Level 2: 9 kN a 12 kN

Pro chrániče páteře platí ve značné míře to samé jako pro výše uvedené chrániče kloubů. Velmi často se používají stejné materiály, pro větší plochu ovšem častěji jejich kombinace, aby byla zajištěna strukturální integrita viskózních materiálů.
Stejně tak jako u normy pro klouby, norma pro páteř je velmi benevolentní. Level 1 splníte i když si dáte na záda "kousek prkénka". Level 2 je již náročnější a obvykle ho splní jen chrániče z vrstvených materiálů, paměťových hmot, nebo viskoelastických materiálů a jejich kombinací. Stejně tak je velmi těžké zajistit, aby chránič plnil normu v rozsahu běžně používaných teplot, nejen za nízkých teplot, kdy jsou viskoelastické materiály mnohem tvrdší. Je vidět, že ani Sas-tec nebo Rukka se s tímto úkolem někdy nepopasují. Nedejte na značku.

9 kN je ovšem i tak strašně vysoká hodnota. Z empirických měření výrobců automobilů vyplývá, že křehké kosti jako jsou žebra se lámou již při 4 kN. A proto někteří špičkoví výrobci vyvinuli a nabízejí páteřové chrániče, které dokáží utlumit na hodnotu 4 kN nebo i pod 4 kN. Je to třeba Tryonic Feel 3,7 , Forcefield Pro Sub 4, Knox Meta Sys a některé jiné.

Dají se koupit i výborné vkládací chrániče do připravených kapes motocyklových bund. Výborné kusy (samozřejmě splňující Level 2) dodává italský Safe Tech – modely vyrobené z materiálu Viscoflex.

Pro chrániče zad a páteře si pohlídejte:

1. Jakou úroveň ochrany chránič splňuje. Vyžadujte určitě Level 2 = EN-1621-2.
2. V jakém rozmezí teplot splňuje chránič danou normu.
3. Kolik kN chránič přenese na tělo nešťastníka. Čím méně, tím lépe.
4. Je chránič certifikován (CE certified) zkušebnou, testován (CE tested) výrobcem, aby plnil normu, nebo chránič odpovídá normě? Mezi těmito pojmy je obrovský rozdíl. Kupujte chrániče, které jsou označeny „CE Approved“.
5. Chránič by měl splňovat normou dané hodnoty v rozsahu běžných teplot, nikoliv pouze při pokojové teplotě. Dbejte, aby měl štítek vyplněny všechny kolonky. Co není vyplněno, to nesplňuje.

Nakonec obecná poučka. Diferencujte mezi značkou C E a CE. CE značka znamená, že výrobek splňuje Evropskou unií deklarované normy a pravidla. Chytří číňané si ovšem zaregistrovali také svoji CE značku – China Export. Rozdíl uvidíte, že E je k C přilepené, kdežto ta správná CE značka má E vzdálené od C na délku jeho kružnice.
V případě čínské exportní CE značky se vystavujete riziku, že celý výrobek jako takový nesplňuje vůbec nic a je celý fejkový.

Airbagy a airbagové vesty

Vývoj jde dál i v tomto směru. Počátky airbagů pro motorkáře se datují již od roku 1973. První reálná aplikace se ovšem objevila až v roce 1990 v Hondě Goldwing, kde byl airbag před řidičem v nádrži.

Ne všechny motorky mají ovšem konstituci Goldwinga a instalace airbagu není z mnoha důvodů vhodná. Proto si už v roce 1976 nechal maďar Tamás Straub patentovat myšlenku airbagové vesty pro motorkáře. Její první implementace se objevila až v roce 1993 u firmy Mugen Denko, která vyrábí airbagové vesty dodnes, a postupně se přidaly další.

A nezůstalo jenom u vest - běžně jsou k mání hotové bundy s integrovanými airbagy. To by bylo ovšem téma na celý samostatný článek, takže zase někdy příště.

My se ale v dalším díle podíváme na integrované a vyndávací membrány proti dešti.

Informace o redaktorovi

Dušan Hájek - (Odebírat články autora)